u baltu jako doma

U BALTU, JAKO DOMA

Dana Broumová

Ten, kdo nahlédl do mých Osudových reflexí, ví, že kořeny mých předků sahají z části do Polska, a tak můj vztah k této zemi je tím samozřejmě ovlivněn. Už jako malé dítě jsem trávila léto u Baltu. Každé prázdniny jsem s rodiči odjížděla do kouzelného lázeňského městečka Sopoty u Gdaňského zálivu na severu Polska. Cestovali jsme vlakem v lůžkových nebo lehátkových vozech, což bylo pro mě velké dobrodružství. Na písečných plážích v známém přímořském letovisku se zrodila i moje láska k moři. Miluji vůni jódu, šum vln, písečné pláže a dlouhé procházky po břehu moře. Do Sopot jsem začala jezdit i s manželem a malými dětmi a pro naši rodinu se to stalo tradicí, kterou dodržujeme dodnes. Dříve byla cesta po polských silnicích svízelná, ale překvapivě rychle vyrostla napříč Polskem síť velmi kvalitních nových dálnic, po kterých se jede jako po másle. Těšíme se na krajinu v chráněné oblasti mezi lesy a pobřežím Baltského moře s nepřeberným množstvím vzácných úkazů fauny a flóry. Není na tom nic překvapivého, protože nás láká atmosféra letoviska, jehož překrásná poloha, ostrý vzduch nasáklý jódem, šumění potoků dává městu unikátní mikroklima a bohaté zásoby léčivých vod, pro to vše jsou Sopoty přezdívané perlou Baltského moře. Můj muž Milan se nejvíce těší na čerstvé ryby. Místní rybáři je v noci naloví a k ránu jsou již připravené v restauracích, a tak zvaných „smažírnách“, které nás lákají vůní těch nejčerstvějších ryb z Baltu, jako jsou úhoř, platýs, treska, mořský jazyk, okoun, kambala, losos, ale v nabídce je i výtečný halibut ze severního Atlantiku. Ovšem největší lahůdkou jsou ještě horké uzené ryby, které se udí přímo u přístaviště rybářských člunů na pláži. Je to neskutečná pochoutka, kterou si můj muž nenechá nikdy ujít.

Městečko Sopoty zmíněné již ve 13. století, propojuje města Gdaňsk a Gdyně, s nimiž tvoří takzvané Trojměstí. Polský název města „Sopot“, což ve staroslověnštině znamená „pramen“, byl zřejmě inspirován několika léčivými prameny, které v okolí vyvěrají. Lázeňství tu má tradici od 16. století, ovšem největšího rozmachu dosáhlo za doby pruské nadvlády na konci 18. století. Veřejné lázně s úspěšným sanatoriem se staly velmi oblíbeným a vyhledávaným odpočinkovým centrem pro mnoho vládnoucích rodů. Příjemné lázeňské prostředí měli v oblibě představitelé tehdejší společenské smetánky, kteří se pyšnili výstavbou honosných vil tvořících historické centrum Sopot. Střed města protíná 600 metrů dlouhá pěší zóna na ulici Bohaterów Monte Cassino. Název připomíná hrdinství padlých příslušníků polského pluku 2 Korpus Polski, kteří se významně zasloužili o vítězství v bitvě o Monte Cassino, jedné z nejtěžších bitev 2. světové války. Cílem Spojenců bylo prolomit Gustavovu linii a dobýt Řím. Dlouhá, krutá bitva skončila spojeneckým vítězstvím, ovšem za cenu obrovských ztrát na životech. Pěší zóna je tepajícím srdcem Sopot, nejvíce o víkendech, kdy zábava pokračuje až do pozdních nočních hodin. Ulici lemují galerie, muzea, multikino, najdeme tu řadu restaurací a útulných kavárniček, cukrárny, obchůdky se suvenýry, a spousty pouličních umělců. Jistý Ital Oronzo De Marco si tu v roce 1956 otevřel cukrárnu Milano, kde prodával výtečnou italskou zmrzlinu, na kterou se stály dlouhé fronty. Na této vyhlášené zmrzlině si pochutnávali i zahraniční umělci, mimo jiné i Karel Gott a Helena Vondráčková. Tradice žije dodnes a podnik vedou dva synové Oronza De Marco. Přestože v okolí jsou další cukrárny, zmrzlina „od Itala“ bez chemických přísad je stále tou nejvyhledávanější v Sopotech a každý si na ni ve frontě rád počká. O kousek dál je skvělá pekárna s dlouholetou tradicí, kde rádi nakupujeme slané i sladké pečivo všeho druhu, moje nejoblíbenější, vyhlášené „jagodzianki“ oválné kapsy z kynutého těsta plněné borůvkami a cheesecake s různými příchutěmi. Všechno je tu tak chutné, že je těžké si vybrat. Ani večer Sopoty nespí, otevřou se místní bary a restaurace a všude zní hudba. Jednou z nepřehlédnutelných zajímavostí na pěší zóně je ukázka moderní architektury Křivý dům, který byl postaven v roce 2004. Projekt této nezvyklé budovy byl zpracován podle návrhu Jana Marcina Szancera a Pera Dahlberga, švédského kreslíře žijícího v Sopotech. Křivý dům i přes počáteční kritiku místních obyvatel se stal symbolem města a je na seznamu nejkurióznějších staveb světa. Pro nás je však příjemnější odbočit do jedné z uliček v okolí pěší zóny, kde se ocitáme v prostředí elegantních předválečných vil a domů ukrytých v tajemných zahradách a parcích. Není tedy divu, že v roce 1979 byl urbanistický celek Sopoty uznán kulturní památkou.

Po sopotské promenádě je příjemná procházka přímo na unikátní dřevěné molo, které je mým nejoblíbenějším místem. Je to výjimečná rarita z 19. století, svou délkou 511 metrů nemá v Evropě konkurenci. V sezóně je na molu improvizované letní kino s nabídkou současných filmů a příjemný odpočinek nabízí kavárničky s výhledem na Gdaňský záliv. Kotví tu jachty a přistávají výletní lodě. V parku před vstupem na molo je prostranství s krásou fontánou, galerií a koncertní mušlí, kde se konají různé koncerty a kulturní akce a starý maják slouží jako vyhlídková věž. Zřejmě neexistuje žádný návštěvník, který by odcházel z mola bez selfíčka. Dominantou blízko mola je majestátní Grand Hotel, svého času nejluxusnější hotel, který díky přepychovému zařízení a úžasné poloze přímo na pláži lákal mnoho slavných osobností. Za dob zašlé slávy si tak na terase hotelu mohli popíjet šampaňské významní státníci Fidel Castro, Charles de Gaulle, Vladimir Putin a z umělců například Josephine Baker, Marlen Dietrich, Greta Garbo, Omar Sharif, Charles Aznavour, Karel Gott nebo polský rodák Jan Kiepura, slavný tenor a herec, který před druhou světovou válkou emigroval do USA, kde ztvárnil mnoho hlavních rolí v Metropolitní opeře v New Yorku. Široká písečná pláž před Grand Hotelem je nejznámější z dlouhé řady pláží táhnoucích se podél pobřeží. Vítr od moře je tu prudší, a tak je báječné ležet na pláži s jemným pískem v barvě slunce, jen tak na ručníku a snažit se splynout s povrchem, klást co nejmenší odpor větru. Plážové koše z minulých let, které chránily před sluncem i větrem, již zmizely a na pláží před hotelem se seřadily slunečníky s lehátky, naštěstí je většina pláží bez tohoto „slunečníkořadí“. V horku se můžeme občerstvovat v rybích restauracích a barech, kterých je tu opravdu mnoho, nebo si jen něco koupit od plážových prodejců, kteří prodávají zmrzlinu, koblihy, ledovou kávu, pražené oříšky, vařenou kukuřici nebo popcorn. Při jejich volání „lody śmietankowe“ (smetanová zmrzlina), se mi vrací vzpomínky z dětství. V té době bylo možné na pláži před „Grandem“ potkat účastníky mezinárodní písňové soutěže Sopot International Song Festival, kteří byli v hotelu ubytováni. K festivalu byl vydáván velmi kvalitní velký katalog s fotkami všech umělců, a tak pro lovce autogramů bylo velkou zábavou si na zahraniční hvězdy políčit a jejich podpis získat. Festival se koná od roku 1964 a je to druhá největší pěvecká soutěž v Evropě, hned po Eurovision Song Contest. Tento svátek hudby je pořádán v obřím zastřešeném amfiteátru Opera Leśna (Lesní opera). Idea vybudovat profesionálně provedený amfiteátr se zrodila v době, kdy se Sopoty měnily v mondénní letovisko. Letním hostům bylo třeba nabídnout nějaké rozptýlení na konci léta a udržet je déle u moře i přes někdy trochu deštivé srpnové počasí. Amfiteátr byl v srpnu 1909 otevřen slavnostním představením romantické opery Noční tábor v Grenadě Conradina Kreutzera. Úspěch předčil všechna očekávání a výtěžek ze vstupného za tři představení pokryl nejen honoráře umělců, ale i náklady na výstavbu. Lesní opera si rychle získala skvělou pověst, díky vynikající akustice a scénickým možnostem. Orchestřiště pojme sto padesát hudebníků a z každého místa v hledišti je vynikající poslech, tak dokonalého efektu se nedá v divadelních sálech dosáhnout. A co víc, svěží lesní vzduch působí na umělce i na diváky blahodárně. V období mezi dvěma světovými válkami byla Lesní opera známá díky pořádání Wágnerovských festivalů. Dlouhá pauza po 2. světové válce trvala až do šedesátých let minulého století, kdy byla tradice obnovena každoročním pořádáním festivalu populární hudby. Unikátní amfiteátr láká umělce z celého světa a na prknech Lesní opery vystoupily takové hvězdy, jako například James Brown, Elton John, Whitney Houston, Annie Lennox, Charles Aznavour, Lionel Richie, Bryan Adams a skupiny Animals, Jethro Tull, Simply Red.

Pár minut jízdy od Sopot je půlmiliónové univerzitní město Gdaňsk, kam jsme zamířili na Jarmark svatého Dominika, který se koná každý rok na přelomu července a srpna. Historie jarmarku je působivá, je to nejstarší a největší jarmark v Evropě, s tradicí od roku 1260, kdy papež Aleksander IV povolil Dominikánům v Gdaňsku udělení 100 denních odpustků v den jejich založení. Renomé a obliba jarmarku každým rokem rostly. V 15. století připlouvalo do gdaňského přístavu více než 400 lodí s nejrůznějším zbožím ze všech koutů světa. Lodě dovážely mimo jiné francouzská a španělská vína, hedvábí, anglické plátno, jantar, cín, nechybělo ani české sklo a broušený křišťál, koření, džemy, perník a ruské kožešiny. Přijížděli cirkusoví umělci a akrobaté. Od té doby se Dominikánský jarmark konal každý rok po staletí, stávajíc se důležitým svátkem města. Pouze 2. světová válka přetrhla tuto tradici, ke které se Gdaňsk vrátil v roce 1972. Dnes je to jedna z největších atrakcí letní sezóny na baltském pobřeží. Slavnostní zahájení Dominikánského jarmarku ohlašovaly v pravé poledne zvony a 16 trubačů troubilo fanfáru složenou speciálně pro tuto příležitost. Jarmark funguje jako magnet. Jeho atraktivita je v kombinaci obchodní nabídky s bohatým kulturním programem. Letos se konal již po 759. Centrem Gdaňska vedou malé uličky s kouzelnými úzkými domky až k náměstí se starobylou fontánou s dominantní bronzovou sochou Neptuna, římského boha vod a moří, vytvořenou podle projektu architekta a sochaře Abrahama van den Blocke na začátku 17. století. Propletli jsme se uličkami až na příjemnou náplavku řeky Motlawy s obřím kolem a jedním z nejstarších přístavních jeřábů, největším ve středověké Evropě. Více než 1000 krámků se starožitnostmi, antikou, originálními uměleckými a řemeslnými předměty vytvořené s vášní a invencí. Rájem pro gurmány je nabídka regionálních produktů a orientálních pamlsků. Vůně domácího chleba se škvarkovým sádlem a cibulí nás přilákala a ochutnali jsme krajíc s touto tradiční pochoutkou. Během procházek mezi stánky jsme vyprahli a ozval se i hlad, hledali jsme tedy útočiště v některé z restaurací s kulinární nabídkou rozmanitých jídel. Pravda je, že českému pivu se nic nevyrovná, a tak jsme se usadili v restauraci Kozlovna, kde čepují velkopopovického kozla a v nabídce jsou pečená žebra i smažený sýr. Jarmark jde s duchem doby. Večer hraje hudba různých žánrů, jsou tu koncerty klasické, folkové i gospelové a při západu slunce nabízí zajímavé filmy letní kino. Vyvrcholení kulturního programu je magická show s levitujícím pianem polského iluzionisty Marcina Muszyńského. Zkrátka jarmark nabízí plno dojmů, emocí a nezapomenutelných zážitků. Neradi opouštíme toto úžasné místo, ale vracíme se bohatší o neobyčejné předměty, krásné vzpomínky a mnoho fotografií.

Náš syn Milan má zálibu v historii, a tak jsme na další den pobytu naplánovali prohlídku poloostrova Westerplatte, který je připomínkou událostí začátku 2. světové války. Adolf Hitler měl v úmyslu napadnout Polsko již 26. srpna 1939, ale vzhledem k tomu, že o den dříve Velká Británie a Francie poskytly Polsku jako svému spojenci záruky s příslibem vojenské pomoci v případě napadení, svůj původní úmysl přehodnotil. Nechtěl ovšem přijít o moment překvapení, a tak 1. září 1939 časně ráno nacisté zákeřně zaútočili na Westerplatte bez předchozího vyhlášení války. Němci měli velkou početní převahu a mohutnou vojenskou výzbroj, zatímco polská westerplattská jednotka se 182 muži byla vyzbrojena pouze pro obranu po dobu maximálně šesti hodin, než dorazí posila armádního sboru, který však byl převelen hlouběji do vnitrozemí. Přesto se obráncům Westerplatte podařilo útok odrazit a přes velkou snahu Němci první den války Westerplatte nedobyli. Adolf Hitler sledoval průběh bojů v Polsku a zaznamenal neúspěch. Předpokládal, že ostřelování z nacistických lodí přiměje obránce pevnosti vzdát se hned po napadení. Boje na Westerplatte vázaly část německého vojska, které tak nemohlo útočit na jiných místech Polska. Němci proto zintenzivnili ostřelování a nálety a následoval masivní útok německé pěchoty, i ten však byl polskou obranou odražen. 3. září Velká Británie a Francie sice vyhlásily Německu válku, ale tento akt byl pouze formální a nebyl podpořen žádnou vojenskou ofenzívou. Během dalších dnů se Němci znovu pokoušeli Westerplatte dobýt, přesto ani jeden z útoků nevedl k jejich očekávanému cíli. Hrstka polských vojáků s docházející municí statečně vzdorovala nacistické přesile po sedm dnů. Potýkali se s nedostatkem střeliva, vyčerpáním a zhoršujícím se zdravotním stavem raněných. 7. září se proto velitel polské jednotky major Henryk Sucharski rozhodl kapitulovat. Statečnost polských vojáků ocenili i němečtí velitelé, podplukovník Karl Henke jako projev úcty dovolil majorovi Sucharskému i nadále nosit jeho šavli. V roce 1966 byl na pahorku na Westerplatte odhalen pomník na památku chrabrých obránců tohoto místa, monument z 240 žulových bloků tyčící se do výšky 25 metrů. Při pohledu na zbytky polských kasáren, pozůstatky betonových bunkrů, tank T-34 a hroby padlých vojáků nám běhal mráz po zádech, a přestože jsme válku nezažili, její hrůzy nám ožívaly před očima.

Připomínka neblahých historických událostí nás nutí stále si uvědomovat, jak je světový mír křehký. A tak abychom se zbavili melancholie, honem zpátky do Sopot, kde panuje dobrá nálada a veselí. Současné Sopoty jsou moderním lázeňským městem evropské úrovně. Ve dne je na sopotských plážích stále živo, konají se tu různé koncerty, divadelní festival, a když máme štěstí, můžeme být svědky i pasování táborníků na mořské vlky Neptunem. Nejkrásnější jsou ale dlouhé procházky po břehu moře po ránu nebo na sklonku večera, kdy je pláž nezalidněná, zvláště čím víc se vzdalujeme od centrální pláže před Grand Hotelem. Gdaňský záliv je ideální pro všechny druhy vodních sportů. Podél pláží za hustým porostem keřů vede kilometry dlouhá stezka zdraví, rozdělená na cyklostezku a promenádu pro pěší. Pro adrenalinové nadšence tu je závodní dráha a pro milovníky koní krytá jízdárna a jezdecká škola. U Baltu se zkrátka nikdo nemůže nudit. Je to pozvánka pro ty, kdo rádi cestují po Evropě, v Sopotech najdou plnohodnotný odpočinek i zábavu a budou se tu cítit tak dobře jako doma.