PRVNÍ REPUBLIKA - Barbara Semenov

PRVNÍ REPUBLIKA

Barbara Semenov

První republika. Jaká byla? Dnes je už jen málo pamětníků. Idealizujeme si staré časy podle historických románů, starých filmů a memoárů? Do způsobu života toho vzdáleného období nám dovolil nedávno nahlédnout dobový televizní seriál „První republika“. Premiéroval na ČT 1 již minulého roku, jeho reprízové vysílání jsem zhlédla až tento podzim. Nad pomalejším rozjezdem prvního dílu jsem ještě trochu váhala, ale po druhém jsem byla, jak se říká mezi námi - česko-anglicky mluvícími -, „hooked“.

Závislá nebude asi správný výraz, byla jsem zkrátka natěšená a napjatě očekávala každé další pokračování. A to je dobré znamení, že se seriál povedl. Dvacet dva dílů (-v reprizovaném vydání spojených po dvou do jedenácti kapitol) získalo právem cenu nejpopulárnějšího seriálu v anketě televizních diváků TýTý (česká obdoba australských Logie Awards). Byl natočen podle scénáře Jana Gardnera, režie se ujal Biser Arichtěv, který má na svém kontě také úspěšný seriál České televize „Vyprávěj“, jeho producenti ze společnosti Dramedy Productions obdrželi Zlatou Nymfu na festivalu v Monte Carlu jako nejlepší evropští televizní producenti roku 2011. I tentokrát se jim podařilo vytvořit dílo, které se může svou stavbou, dynamikou a atraktivitou postavit vedle nejlepších světových seriálů současnosti. Na 51. ročníku MIPTV v Cannes byl seriál prodán mimo jiné do USA a do Íránu. V listopadu 2014 získal cenu na televizním festivalu FyMTI v Buenos Aires a projevili o něj zájem klienti v Jižní Americe. Titul pro mezinárodní distribuci je ovšem zcela odlišný: „The Manor House“ (míněno jako „Rodinné sídlo“), protože První republika mimo ČR nic neznamená. Seriál se na zahraničních trzích prodává jako mix romantického příběhu a tajemné detektivky – podívejte se na jeho přitažlivou upoutávku: https://vimeo.com/93382702.

Není neobvyklé, že to co se líbí divákovi a slaví úspěchy ve světě, neobstojí v kritikách domácích divadelních a filmových recenzentů. Odborníci se jali neodborně pitvat historické detaily, ačkoli tvůrci předesílali, že nesledují ambice dokumentární ani historické. Na druhé straně nechtěla být „První republika“ běžnou nekonečnou ‚soapie‘, telenovelou nebo rychlokvašeným komerčním seriálem. Vznikl napínavý homogenní příběh, ve kterém se podařilo skloubit melodrama s detektivkou na pozadí doby, kdy se formovala česká demokracie; doby až překvapivě odrážející mnohé paralely s tím, co prožívá Česká republika v posledním čtvrtstoletí. Před námi se rozvíjí zábavný i emotivní román vypovídající důvěryhodně o lidských hodnotách a vlastnostech dobrých i zlých, jak ostatně naznačuje samotný podtitulek rodinné ságy - Každá rodina má svoje tajemství. Láska, peníze, vražda.

Seriál začínající na konci první světové války vypráví příběh rodiny Valentových, která zbohatla při válečných zakázkách a stěhuje se z venkova do části Podolí velkoměsta Prahy. Tam se zatím nacházejí pouze louky, pár továrních komínů a chudoba. Valentovi však Podolí změní, i když to nejde snadno. V rodině panuje rivalita mezi bratry, tíží ji tajemství vraždy, dějovou linku vyplňují dramatické mezilidské vztahy, obchodní machinace, napínavé detektivní pátrání, velká love story, nechybí esteticky pojatá erotika. Osudy hrdinů jsou zobrazeny na pozadí vzrušujících událostí tehdejší doby.

Ačkoli se jedná o bohatý, výpravný seriál, pro který bylo vyrobeno přes 2700 dobových kostýmů, vzniklo množství trikových záběrů, které umocňují dobovou atmosféru a díky kterým ožívá například prvorepublikové pražské Podolí, není „První republika“ seriálem historickým. „Kritici zjevně nepochopili žánr, nešlo nám o historický, ale o dobový seriál“, vysvětluje Filip Bobiňski, producent „První republiky“.

Odmítavé názory rozdělené divácké obce se rovněž dovolávaly legendárního autora, scénáristy a dramaturga nezapomenutelných televizních seriálů, Jaroslava Dietla. Měla jsem to štěstí, že jsem během svého studia na FŽUK poznala geniálního dramatika osobně a myslím, že „První republika“ je právě vyrobena dle osvědčeného receptu tohoto tvůrce. Říkával, že hlavním motivem lidského jednání a tím i dobrého dramatu v jakékoliv době jsou peníze a láska. Přidáte-li řemeslný um a vkus, jako se stalo v případě „První republiky“, vznikne televizní film, který vás vtáhne do světa dokonalé iluze zobrazované doby, členy rodiny přijmete za své vlastní, prožíváte s nimi pár hodin příjemně stráveného času u obrazovky, jejich životy, radosti a smutky se zdají být více nebo méně totožné s těmi vašimi. Nepamatuji se, že bych od Dietlovy „Nemocnice na kraji města“ byla tak připoutána k televiznímu seriálu jako v případě „První republiky“, - a že jsou dnes seriály vyráběny v celém světě jako na běžícím pásu. Dost možná, že právě proto.

Zkrátím-li vyjmenovávání všeho, co se tvůrcům povedlo, nemohu se nezmínit o skvělém hereckém obsazení. Výrazné charakterové typy jsou ztvárněny z velké části novými, výbornými herci, kteří jakoby byli přímo vystřiženi z předlohy scénáře. Dva bratři Jaroslav (Jiří Vyorálek) a Vladimír (Ján Koleník) připomínají podvědomě kladného a záporného Bobbyho a Džejára z Dallasu. Osudová žena mezi nimi (Markéta Plánková), a ta druhá, které osud nepřeje (Veronika Nová), čestný a spravedlivý otec Valenta (Jan Vlasák), rušivý představitel zákona, detektiv Mlčoch (Svatopluk Skopal),… Tak jako v životě, nic není černobílé, nic není přímočaré, během pokračování jednotlivých dílů se mění naše sympatie, rozumíme pohnutkám, chování a pocitům postav záporných, rozčilujeme se nad jednáním postav, kterým jsme zpočátku fandili. Malá i velká překvapení ve vývoji událostí nám nedovolují vynechat ani minutu děje.

Ostatně posuďte sami, zda budete patřit do skupiny spokojených diváků nebo do skupiny kritiků vyčítajících seriálu téměř vše, od historických nepřesností až k banalitě červené knihovny. Svoboda slova a názoru dnes přece umožňuje cokoli.

I znovu vysílat televizní seriál „30 případů majora Zemana“, natočený v letech 1974-1979 jako nejpropagandističtější dílo svého druhu, jehož demagogické zkreslování skutečností nebylo až do konce komunistického režimu překonáno. Tento seriál (oslavující bezpečnostní aparát socialistického Československa) zásadně - podle oficiální propagandy - překrucoval novodobé dějiny naší země po 2. světové válce. Všechna hrůzná totalitní opatření a zásahy té doby, o kterých přinášíme v Čechoaustralanovi pravidelně vzpomínky skutečných svědků (- v tomto vydání například Petra Žaloudka, Franka Nykla, Dany Broumové, Alenky Klímové), jsou v tomto seriálu hodnoceny jako záslužné a tak mne reprízy jeho epizod na české televizi doslova uráží. Nerozumím potřebě ani motivaci jejich obnoveného zařazení do vysílání. Je zajímavé i smutné, že proti tomu se, na rozdíl od negativní kritiky kvalitního seriálu, nikdo z historických a kulturních „odborníků“ nepostaví.

Nezbývá mi než doufat, že mladí lidé, kteří ani nemohou rozumět ději a podstatě zprofanovaného seriálu o majoru Zemanovi, se budou spíš profilovat dle kladného hrdiny „První republiky“ Vladimíra Valenty. Jeho představitel, slovenský herec Ján Kolenik, který se stal okamžitým favoritem nejen ženského publika, říká o době první republiky, za kterou se, na rozdíl od potupné doby normalizace, nemusíme stydět:– „Lidé byli šťastní, smutní, slabí nebo se milovali stejně jako v každé době. Jsem rád, že seriál poukazuje i na negativní věci. Má více vrstev, které se odhalují postupně. To, co se na začátku může zdát jednoznačné nebo banální, je na konci úplně jinak. Nebráním se idealizování čehokoliv, pokud se idealizuje střízlivě, ve snaze neobelhávat sebe ani historii. Idealizování nás dělá šťastnějšími, je to obraz toho, že potřebujeme jistoty, kterých se pak držíme“.