Rozlišení skutečností od domněnek

Miloš Ondrášek

Nedávno jsme viděli televizním program ABC o globálním oteplování, který podle mého mínění ale sklouznul z vědeckého vysvětlení na rovinu politické korektnosti. Pořad byl uveden rozhovorem ABC reportéra s autorem britského filmu nesouhlasícího s názorem, že atmosferická teplota stoupá následkem lidské činnosti, ale je to přírodní fenomén provázející naši planetu od nepaměti. Australský reportér na britského filmaře arogantně útočil a bezvýhrady odmítal jeho přístup k problematice. Zastánci ABC trendu se v následující debatě pokoušeli své odpůrce zesměšnit, aniž by nabídli přesvědčující a objektivně potvrzený důkaz, že budoucnost světa, jak některá media tvrdí, je ohrožena skleníkovým efektem.
Před časem jsme viděli na televizi spíše oskarově holywoodský než nestranně informující film amerického politika Al Gora. Na objednávku tehdy ještě britského premiéra T. Blaira se pak dostala do veřejnosti zpráva britského ekonoma Sterna o klimatických změnách. Tomu následovalo prohlášení britského ministra životního prostředí: „Jako nesmí v mediích vystupovat teroristé, tak by neměli mít právo vystupovat ani skeptici vůči globálnímu oteplování“, zřejme to myslel docela vážně.
A tak jsem se dostal do středu svého zamyšlení. Globální oteplování se stalo v poslední době symbolem problému odlišit fantazii od pravdy. Byla nastolena politická korektnost a projevit s ní nesouhlas se stává občansky nebezpečná a riskantní záležitost. Vyspělý svět propadl panice a téma globálního oteplování se stalo zásadním ideovým a politickým střetem naší současnosti. Nositelem této skutečnosti je hnutí nazývané environmentalismus. Oslavují jej rockové koncerty, nechybí transparenty internacionálních socialistů zachraňujících svět a ani rudé vlajky se srpem a kladivem vyzývající ke svržení demokratických systémů. Despotická politika převládla počasí. Docela vážně pociťuji, že tak může jít o ohrožení nejen mé základní svobody. Mávání prapory nemůže, spíše bych řekl, ani nesmí potvrzovat nebo vyvracet platnost vědeckého výzkumu. Na to jsme my Češi ještě nedávno dvakrát velmi doplatili. Environmentalismus se domnívá, že přirozený vývoj světa lze optimálně a centrálně naplánovat („poručíme větru a dešti“), to je obdoba marxistického přístupu k zákonitostem. Každý takový pokus byl vždy neúčinný a navíc omezoval lidskou svobodu.
Názor, že skleníkový efekt vyvolaný lidskou činností ohrozí budoucnost naší planety přijmu, až bude nevyvratitelně a objektivně potvrzen vědeckým výzkumem nepoplatným žádnému politickému nebo jakémukoliv jinému hnutí.