Glosa Miloše Ondráška

 

NA KŘIŽOVATCE

 

 

Přestože v minulém století dvakrát zrazena svými takzvanými spojenci a dvakrát okupována, Praze docela dobře v posledních letech posloužili její zahraniční přátelé a obdivovatelé. Žádné jiné středoevropské město se nemůže chlubit tolika literárními kronikami a portréty. John Banville zanechal pronikavý záznam ze svých cest (Prague Pictures), obsáhlé vyznání Petera Demetze (Prague in Black and Gold), cestopis snů připravil před deseti roky překladatel Paul Wilson (Prague: A Traveler`s Literary Companion). Richard D. E. Burton se pustil v anglické literatuře pragensií na málo zorané pole (Prague. A Cultural and Literary History).  Derek Sayer s odvoláním na Shakespeara připravil publikaci The Coast of Bohemia. A Czech History. Každá z těchto knih je svým způsobem diamantem v popisu a evokaci, každá nabízí čtenáři smyslové vnímání městských toulek od ztemnělých arkád a průchodů po široká nábřeží a dlážděná náměstí. Mám se odvážit prohlášením, že mistrovské dílo Angela Maria Ripelliniho Magic Prague mělo své pevné místo na nočním stolku každého českého exulanta? Při čtení této knihy jsem si myslel, že spisovatel žil v Praze v některém ze svých dřívějších životů. Pražskou křižovatku tvoří v období 1920 – 1939 přátelské soužití intelektuálních Čechů, Němců a Židů.

   Prahu vyhledávají dnes desetitisíce turistů. Zastaví se před orlojem, projdou Karlovým mostem, obdivují se Hradčanům zdálky i zevnitř, nevynechají starý židovský hřbitov s náhrobkem stvořitele Golema rabína Löwa a diskutují o pomníku F. Kafky. Kulturní zážitky mohutně zalijí pivem. 

   Již zmíněný Derek Sayer se z Kanady vrátil do Čech, neobával se konkurence, v tomto roce se objevila v australských knihkupectvích jeho šestsetpadesáti stránková publikace Prague, Capital City of the Twentieth Century: A Surrealist History. Pro autora je to příběh stále unikajícího města a času. To ho vede ve stíhání světadílů a kultur k cíli, který je jak prchavý, tak nezbytný k životu – pražský surrealismus. Umělecký proud, výtvarný i literární, který kvetl v meziválečném období v nově vzniklé Československé republice a vzal za své v době, kdy tzv. Východní Evropa byla pod totalitní komunistickou kontrolou. Český surrealismus byl promiskuitní záležitost, byla to neotřelá názorová cesta v umění. Byla mladistvá, erotická, politická, skandální a zamilovaná do sebe. Smyslové kresby a koláže, představy městských krajin, rekonstruované sochy v kinetickém světle. Andre Breton a Paul Eluard, apoštolové surrealismu, přijeli do Prahy v roce 1935, strávili tam dva týdny a to zejména v kavárnách, Mánes na břehu Vltavy, Grand Café Orient s muškáty za okny nebo Slavia, kde se v osmdesátých letech scházeli pražští disidenti přímo naproti velitelství tajné policie. Oba Pařížany uvítal v Praze esejista Karel Teige, mnohohlavá hydra modernismu. Prohlásil, že nejkrásnější v současnosti existující obrazy jsou ty, které dosud nikdo nenamaloval. Poetickým laureátem surrealismu byl Vítězslav Nezval, který nakonec podlehl komunistické diktatuře, která pohřbila jeho genia. V čele malířů stál Jindřich Štýrský, po boku s ním Marie Čermínová, která pod pseudonymem Toyen měla na svědomí odvážné erotické kresby. Kolem těchto se utvořila plejáda spisovatelů básníků, architektů, sochařů, malířů, ilustrátorů, fotografů, divadelníků, baletních tanečníků a jiných. Založili avantgardní umělecké sdružení Devětsil. Pokládali se za transformativní sílu imaginace, nevadilo jim, že nežili a netvořili v tehdejších evropských milionových metropolích, Praha v té vzrušující době jim stačila. Programový manifest napsali v roce 1920 Karel Teige a Jaroslav Seifert. Část členů se nakonec zabředla do pseudomarxismu. Teoretik surrealismu Záviš Kalandra skončil v roce 1950 na šibenici, někteří za mřížemi. Jiní hledali záchranu v Paříži nebo v Novém Yorku.

   Derek Sayer se na posledních stránkách své obdivuhodné knihy zamýšlí, zda český surrealismus přežije. Modernismus a snění tvoří ústřední východisko jeho výzkumů týkajících se historických situací. Ty pod deštníkem surrealismu nabízí koláž příběhů o jednotlivých osobách nebo umělecké tvorbě, ve které se Praha stává místem metafor. Pro čtenáře, kteří nejsou obeznámení s místopisem Prahy a výjimku tvořící vilou Tugendhat v Brně, mohou k některým sdělením vyžadovat poučení odjinud. Karlův most stále stojí, tak jako Zlatá ulička na Pražském hradě, jejich magické kouzlo je dnes poněkud pošramoceno, ale brzo ráno, než se rozloží stánky se suvenýry, Praha se stále jeví jako věrná představa majestátu, ke kterému nedílně patří i ten druh umění, kterému říkáme surrealismus.  

 


Hlavní stránka  |  Čísla časopisu  |  Sponsoři  |  Napište nám  |  Fórum čtenářů  |  Zajímavé odkazy  |  Zajímavé čtení  |  Fotogalerie