DVA ROKY NA KALAHARI

(pokračování 5 - dokončení)

Miloš Ondrášek

   Muži se vydávají na lov ve skupinách po třech-čtyřech, nikdy osamoceně. Jejich cílem je ulovení velkého zvířete, které poskytne mnoho masa, vnitřností, tělních tekutin, kostí a kůže. Pokoušejí se vyhledat kulhající nebo jinak indisponovaný kus, lov je pak snadnější. Zjevně nemocné či velmi vyhublé zvíře ignorují. Honební zbraní je luk a šíp s doletem až do sta metrů a přesným zásahem na 25 metrů. Před příchodem železa zakončovali šípy trnovým výběžkem obratlů antilopy skákavé. Lovci musí projevit neobyčejnou opatrnost a zručnost, aby se k plachému zvířeti přiblížili. Do jejich loveckého repertoáru patří zejména antilopa, gazela, žirafa, buvolec, pakůň či přímorožec. Drobnější zvířata jako jsou antilopí mláďata, osinák, hrabáč či prase bradavičné loví kyjem, tak jako dropy a jiné těžce vzlétávající ptáky hnízdící v křoví. Vybírají z hnízd jejich vajíčka. Znají kladení pastí a ok. Noháče afrického, zajícovitého a malému klokanu podobného hlodavce vypichují z nor, které jsou až čtyři metry hluboké. Akáciovou pryskyřicí na sebe napojí pružné pruty, na jeden konec nasadí špičatý parůžek chocholatky a tímto nástrojem dostanou noháče na pekáč. Křováci zásadně nezabijí více zvířat, než potřebují k okamžitému nasycení, soutěživost při lovu je zcela neznámá. Nezáleží na tom, kdo kořist ulovil, důležité je to, aby měla celá tlupa co jíst. V době nouze nebo loveckého nezdaru se Křováci odhodlají zahnat lva od stržené oběti a přiživit se. Lvy ale Křováci nikdy nezabíjí v přesvědčení, že člověk se často přemění ve lva a naopak. Kalahari lidé jsou mírumilovní, války nevedou a k vraždě dochází zcela výjimečně, i když jsem viděl, jak se dva bratři pobodali. Ten více zraněný, z rány na zádech mu vytékala zpěněná plicní krev, mlčel a nejevil známky bolesti, útočník ale velmi naříkal. Bral újmu a trýzeň na sebe. Slon domorodci pronásledován nebyl, jednak pro svou mohutnost a obranyschopnost, luk a šíp by asi na jeho usmrcení nestačily, navíc hodnota slonoviny byla neznámá. Dominantní byl snad mytický důvod, Křováci věří, že v těle slona je na neurčeném místě alespoň kousek lidské bytosti a tu nechtějí zranit. 

   I když má maso ve výživě Křováků víceméně doplňkovou hodnotu, oheň a lov samotný jsou velmi důležité z hlediska sounáležitosti rodiny a celé pospolitosti. Úlovek symbolizuje přetrvávající tradici. Je chápán jako společný majetek skupiny. Několikrát jsem se dotazoval, proč Křovák nevyjde na lov sám, odpověď byla vždy stejná: maso se brzo kazí a úlovek musí být dopraven do tábora co nejdříve. Jeden muž by takový úkol nezvládl, tělo velkých antilop může vážit i několik metráků. Padne-li zvíře ve vzdálenosti větší než 20 km od tábora, maso se zpracuje na místě. Rozřeže se na pruhy široké kolem 5 cm, rozvěsí na den dva ve větvích stromů nebo keřů a částečně usušené se ve svazcích přenese do tábora. Výhod takto konzervovaného masa si všimli burští přistěhovalci, sušení masa upravili a praktikují je dosud. Maso nejprve nasolí a navrství na hromadu, aby došlo k samovolnému odpuštění tkáňových tekutin. Po dvou dnech se maso rozřeže na pruhy, nikoliv napříč svalovými vlákny, ale napodél. Někde se maso ještě naloží na noc do salnitrového láku aromatizovaného koriandrem, pepřem a případně cukrem, anýzem nebo česnekem. Pak se pověsí tam, kde proudí vzduch, usušené vydrží nechlazené i po mnoho měsíců. Na farmách jsem vídával komory, místo stěn jemné drátěné pletivo, vzduch se tam dostával ze všech stran, na hácích tam viselo uskladněné maso. Vzhled takto konzervovaného masa se odráží v jeho pojmenování: biltong. Afrikánsky jsou zadní čtvrtě “bil“ a “tong“ jazyk podle tvaru konečného produktu. Biltong je připravován z masa domácího skotu i divoce žijících přežvýkavců a často se požívá bez dalších kuchyňských úprav.

   Křovák vydávající se na lov má na levém rameni zavěšenou brašnu z jemné kůže antilopy černouché. V brašně má luk, toulec a šípy, krátký oštěp, nůž a nářadí na rozdělání ohně. Luk je vyroben z prutu žluté grewie, tětiva z usušené šlachy širokého zádového svalu přímorožce šavlorohého. Šíp se skládá ze čtyř částí. Tělo šípu, tak jako oštěp jsou vyrobeny opět z prutu žluté grewie. Hrot je nasazen na tuhém rákosu a napojen proutkem prosvirníku, všechny části jsou upevněny akáciovou pryskyřicí. Dříve byla špice vyrobena ze zaostřené kosti nebo dikobrazího ostnu. Po příchodu Evropanů zjistili Křováci, že není tak nesnadné vyrobit ji a to daleko účinnější z kousku starého železa nebo ostnatého drátu. Viděl jsem jak kuli hroty buď za studena anebo rozžhavením v jednoduché polní výhni. Toulec se zhotovuje z kůry akácie a oba konce jsou uzavřeny vyčiněným šourkem samců lesoně kudu. Šíp nemá razanci usmrtit zvíře na místě. Hrot je opatřen jedovatou látkou získanou z larev brouků čeledě mandelinek. Larvy jsou nalézány v kořenech korkovníků dobrých 20 cm hluboko v písku, naleziště jsou tajná a otcové je svěřují pouze synům. Látka vymačkaná z larev nemá okamžitou účinnost. Někdy trvá dva-tři dny, než šípem zasažené zvíře padne a je dohledáno. Může být 45°C a třicet kilometrů klusu za den není nic neobvyklého. Je k tomu zapotřebí neobyčejná stopařská schopnost a fyzická zdatnost. Lovci za zasaženým zvířetem běží v drobném klusu, nezastavují se, a jediným posílením je narychlo uříznutý kousek jednoho druhu kaktusu. Rozžvýkaná dužina zřejmě zahání žízeň a současně snižuje pocit hladu. Dokonce prý zvyšuje bystrost a vytrvalost. Jed získaný z larev mandelinky má hemolytické vlastnosti, všiml jsem si, že postižené zvíře ztrácí schopnost vidění, nemůže “zaostřit“. Člověk ovlivněný touto látkou trpí nevolností, horečkou a někdy i komatózní smrtí. Protijed Křováci neznají. Toxin se musí dostat do krevního oběhu, maso ovlivněného úlovku je poživatelné. Přesto se místo vpichu otráveného šípu vyřízne. Rozdrcené larvy se nepoužívají čerstvé, jsou přechovávány s velkou pečlivostí i po dobu několika měsíců v dutém parůžku chocholatky a těsně před lovem rituálně rozetřeny v moždíři vyrobeném z jamky na kyčelní kosti žirafy.

   Jakmile je úlovek dohledán, hlava padlého zvířete je odříznuta za čepovcem (krčním obratlem) a celá i v kůži jako pochoutka upečena. Kůže z těla zvířete se ale opatrně stáhne po jejím naříznutí ve střední linii hrudi a břicha. V této projekci se také otevřou tělní dutiny a zvíře se vykolí, vyjmou se všechny vnitřností. Dostupná krev se buď hned vypije anebo v koženém vaku (při jeho pohybu se nesrazí) donese do tábora na prejt, ale bez krup a majoránky. Prvolovec má právo na játra upečená na místě, ostatní lovci se také přiživí, jsou vyhladovělí po namáhavém lovu. Nic nesmí přijít nazmar. Jestliže je ulovena březí samice, lovci vypijí plodové vody a fetus se zkonzumuje. Ani bachorový obsah nepřijde vniveč, zažitina se vytlačí a tekutina buď vypije, nebo uschová do vyfouknutých pštrosích vajec. Drštky se nasucho vyčistí. Bachor pak slouží k přenášení tekutin. Čepec, kniha a slez se zkonzumují tak jako střeva. Výjimku tvoří část od dvanácterníku po konečník, usuší se na provázky. Vemeno je pokládáno za lahůdku, před upečením na ohni se mléko nechá vykapat a vypije. Nad býčí láskou, jak bývala varlata uváděna na jídelním lístku jedné přední pražské restaurace, někteří Křováci ohrnují nos, jiní si na nich pochutnají. Obyvatelé Kalahari ovšem mají svá tabu týkající se potravy. Pštrosí vejce, jedno vydá za dva tucty drůbežích, prý jsou vhodná k jídlu jen pro staré ženy. Požívání masa malých zvířat má svůj řád předurčený pohlavím, věkem a manželským stavem strávníka. Něco je jen pro mladé, něco jen pro svobodné, něco jen pro ženaté, i počet dětí hraje důležitou roli. Maso a orgány se všeobecně pečou na otevřeném ohni nebo zahrabou do žhavého popele v jámě. Dnes mají Křováci železné kotlíky s přivařenou trojnožkou, nemusí být ani zavěšeny, ani jinak podepřeny. Vaření v těchto kotlících je ovšem podmíněno tím, že je k dispozici voda, ke které je vlastně přístup jen na vesnicích se studnou. To již ovšem znamená modernizaci kuchyňské úpravy, tak jako zadělávání prosnou nebo kukuřičnou moukou na placky, což Křováci před programem pomocných akcí neznali. Dlouhé kosti uloveného zvířete se rozštípnou před nebo po upečení resp. uvaření, morek se sní nebo použije při vyčiňování kůží. Po stažení se přikolíkuje srstí k písku, podkoží seškrabe a přikryje směsí lidské moče, zvířecího tuku a mozku. Změkčuje se hnětením a potíráním cibulemi pouštních rostlin. Takové koželužské opracování trvá dva týdny. Kožené zástěrky ani muži ani ženy nikdy neodkládali. Z vyčiněné kůže se také zhotovují vaky, brašny a řemínky. Jeden Křovák mi dal “vybíjaný“ řemen na kalhoty, používám jej dodnes. Křováci většinou chodí bosí, zřídka nosí opánky z nevyčiněné suché hřbetní kůže velkých přežvýkavců. V době velké nouze se suchá kůže rozdrtí a sní. Kožešina šakala čabrakového a psa ušatého se cení k výrobě přikrývek a čepic.

   Velká přizpůsobivost k počasí a denní či noční teplotě ještě neznamená, že se Křováci nepotí, zejména ženy si stírají pot stěrkou vyrobenou z částí žirafích žeber. Bez jakékoliv újmy se po celý život nemyjí, kálí v těsné blízkosti svých chýší bez jakéhokoliv sanitárního opatření. Tělesnému odpařování během velmi teplých dnů se brání tak, že si lehnou do mělké, listím vystlané jámy, do které se vymočí. Občas k nám přišel mladík, který si říkal v českém překladu Sedm motorů, to byla údajně jeho pracovní kapacita. Žádal o práci kolem domu. Ta pak spočívala v tom, že si lehl pod moruši, dal si kámen pod hlavu a spal. Jednou, když se vzbudil, požádal o vodu, manželka jeho posunkům porozuměla a dala mu sklenici vychlazené vody. Po napití se Sedm motorů zoufale chytil za hlavu a začal naříkat, nikdy před tím nepil studenou vodu a zřejmě měl nějaký problém se svými zuby. Stejně v Ghanzi zubař nebyl, jen jedna malá nemocnice, spíše ošetřovna, v mé době s jedním doktorem a několika ošetřovatelkami.

   Znalost pouštní ekologie a zvířat živých i po vykolení se v životě obyvatel Kalahari projevuje nejen v biologické rovině, odráží se také v jejich společenském systému. Muži se od dětství nezajímají o nic jiného než o lov, stále sledují chování divoce žijících zvířat, poznatky pak předávají z pokolení na pokolení. Na Kalahari taková osnova platí. Křováci stále věří, že všechna zvířata byla kdysi lidmi.

 


Hlavní stránka  |  Čísla časopisu  |  Sponsoři  |  Napište nám  |  Fórum čtenářů  |  Zajímavé odkazy  |  Zajímavé čtení  |  Fotogalerie