… Malé zrnko písku do dlaně si dát
a do světa jít s vírou
že se horou může stát
malé zrnko písku do dlaně si vzít
a věřit že se horou stane
když jen budu chtít
Jít s vírou s tou vírou co hory přenáší
pak malé zrnko písku
v dlani mít postačí

Malá zrnka písku i vánek rozfouká
ale to co pevně svírám v dlani
velkou sílu má
je nadějí že večer zase
vyjde hvězda hvězd
je jistotou co zůstává

až splynem‘ s prachem cest
Má sílu má sílu co hory přenáší
to malé zrnko písku
v dlani mít mi postačí

 

 

MALÉ ZRNKO PÍSKU – VELKÉ KOUZLO JAVORŮ

 

Barbara Semenov

 

Někdy mám pocit, že můj život je mozaikou míst a hudby spolu spjatých.  Zdánlivě nesouvisející spojitosti.  A přesto. 

   Každé léto jezdíme v únoru na Great Ocean Road podél strhujícího pobřeží s dramatickými útesy a nádhernou barvou moře.  Osamocené pláže se táhnou do nekonečna, jemný písek líná v oparu mezi bouřícím příbojem a travinami dělícími vodu od klikaté silnice.  Ta místa mají v sobě velké duchovno a tak k nim úplně samozřejmě patří píseň, kterou v autě na té chrámové cestě už tradičně posloucháme.  Je o malém zrnku písku, co velkou sílu má…

   „Proč nepřivezeš do Austrálie Javory?“, řekl mi asi před pěti lety manžel, když se autem opět rozeznělo Malé zrnko písku.  „To je krásná hudba, krásné texty, krásné hlasy.“  Hodně výstižná charakteristika, navíc mi nedala spát.  Protože jsem věděla, že Javory by krajané na opačné straně světa přímo milovali.  A tak má láska k Javorům na dálku dostala konkrétní podobu. 

   Během svého pobytu v Čechách putuji, jako putovali hudci po nejrůznějších městech, kde Javory koncertují a snažím se je léta přesvědčit, že Austrálie není zas až tak daleko a že tam najdou velmi vděčné publikum.  Pro ty, kdo by snad nevěděli – Javory je název ikonické skladby Petra Ulrycha, podle které pojmenoval kdysi před lety svoji skupinu, ta se postupem času vyvíjela a má dnes dvě podoby – Javory a Javory Beat.  Sourozenci Hana a Petr Ulrychovi právě oslavili padesát let působení na hudební scéně, na které myslím ve svém žánru nemají konkurenci.  Petr je duší a lídrem formace, brilantním skladatelem, který začínal tvorbou bigbítu, původně jaksi nezvykle „šmrncnutou“ českým stylem, a později moravskými lidovými nápěvy s prvky folku a ‚world music‘.  Sestra Hana ještě umocňuje rodinný talent (otec byl operní pěvec - tenor, sólista Janáčkovy opery v Brně) výrazným sopránem, doslova hlasem jako zvon.  Oba hudební géniové, dle mého soudu. 

   Oba také lidé nesmírně skromní, naplněni vlastním vnitřním bohatstvím a duchovním souzněním s hudbou a přírodou.  Jejich hvězdný nástup byl rychle udusán po roce šedesát osm, kdy Petr hned ráno 21. srpna nazpíval živě do ilegálně vysílaného rozhlasu píseň Zachovejte klid (pravdu nezničí tanky, jděte pryč, my máme pravdu, vy jenom bič, zradu a bič).

   S písní Spoutej mě autorů Bohuslava Ondráčka a Zdeňka Borovce získala Hana sice své první velké ocenění - zlatou Bratislavskou Lyru v roce 1971, ale Petra už v té době dostihuje anonymní, snaživě dodržovaný zákaz veřejného provozování v rozhlase a TV, a tak mizí z veřejné scény i Hanka, protože sourozenci koncertují výhradně společně a společná je také většina písní.

   V tomto smutném období se písničkář Ulrych naplno pohroužil do moravského folkloru.  ‚Objevuje v něm beat (úder, puls); zjišťuje, že cimbál je bicí nástroj, že puls houslí je rytmus, který ve světové hudbě nemá obdobu.  A že to platí i o vnitřním rytmu moravských táhlých písní.  Vznikají Javory jako předobraz československé ‚world music‘.  Po delší době se prosazují.  Písničkář se přitom poznenáhlu mění ve skladatele.  Vznikají monotematická alba Nikola Šuhaj loupežník, Meč a přeslice, Markéta Lazarová, souběžně pak i řada filmových a scénických hudeb.

   V roce 1993 se Javory stabilizují v prakticky dnešní podobě.  Přicházejí mimořádně schopní hudebníci, manželé Kateřina Štruncová (housle, zpěv, zobcové flétny) a Dalibor Štrunc (cimbál a zpěv).  Vzniká řada písničkových CD a zároveň různé kompilace.  Veřejnost zná ale Javory především z koncertů.  Je to kvalita jejich živých vystoupení, která na sebe postupně váže publikum a plní sály.‘

  A právě v tomto momentu znovu objevuji Javory i já.  První koncerty jsou pro mne mocným prožitkem, většinou nechávám stékat slzy dojetí volně po tváři.  Koncert mne v úvodu vrací o tolik let zpátky, jsem v lavici gymnázia zpívám a hlavu si lámu, pak jsem zas holka pod jedlí srdce mám ďáblem posedlý a dlouhá je cesta kamenná, na jejím konci snad najdu ideál.  A což teprve když do typicky laděného dvojzpěvu vstoupí cimbál a housle, a to cimbál a housle ne ledajaké.  I manželé Štruncovi mají své specifické charisma a nenapodobitelné hudební projevy.  Přímo vdechuji to, co je mi ze všeho nejmilejší – český a moravský folklor, který tak jemně vkomponoval Petr Ulrych do dnes již legendárních písní, jako jsou Bylinky, Ententýny, Jízda králů, Zvláštní znamení,… další dojetí se nese s písní Až jednou červánky a s Lípou zelenou.  Staré i zbrusu nové písně sourozenců Ulrychových plynou, a já nechci, aby koncert kdy vůbec skončil.  A jestliže skončí, vím, že pojedu za Javory na další a ještě další – na vinobraní, burčákfest, trnkobraní – a pak je tu bába co vařila trnku, půjdu i za deště jako ti blázni bez pláště a deštníku, a někdy se mi poštěstí zažít i vánoční podobu koncertů, spojující historický pohled s neopakovatelnou atmosférou adventních písní – už jsou hvězdy z našich hříchů, vlezeme si do kožichů, přiložíme do kamen, dáme pozor na plamen - a to je pak teprve svátek. 

   Každý koncert je stejný a přitom jiný, protože jej vnímám pokaždé v odlišném prostředí – na zámeckém nádvoří v Telči, Náchodě, Meziříčí, ve Znojmě pod Louckým klášterem, na náměstích v Klatovech, Hustopečích, v divadlech v Praze, Českých Budějovicích, v Brně…  Každý koncert graduje do finále a ovací vestoje třemi úchvatnými skladbami – již zmiňovaným zrnkem písku, kdy při a capella Javorů je vzduch nabitý pozitivní energií, ikonickou písní o javorech, která je tím nejpoetičtějším obrazem češství, a modlitbou Jana Skácela, ke které prostě není co dodat. 

   Já mohu jen dodat, že ani po několika letech snažení se mi nepodařilo přemluvit Petra Ulrycha, aby se vydal přes moře k protinožcům a sdílel s krajany kouzlo hudby a textů svých Javorů - poletí za hory daleko za hory píseň tvá – Petrovi se to zdá být let příliš dalekoNezbývá, než se vypravit za Javory do Česka.  Navštívíte-li letos starou vlast, určitě si nenechte ujít jeden z koncertů turné Javorů po naší republice.  Jistě se stanou i vaší „srdeční záležitostí“…

 

 

Pane ať jsi stéblo trávy
nebo obyčejný list
prosím dej ať aspoň trochu umím
ve tvých vzkazech číst
prosím dej ať řeči stromů
aspoň trochu rozumím
ať vědí že se učím
a že nic neumím

Dej ať zlomím svoji pýchu
dej mi hledat pokoru
když se trápím zbytečnostmi
ať pohlédnu nahoru
ať mi stačí dohlédnout na obzor
který jsi mi dal
ať se smířím se vším
co jsi mi kdy vzal

A dej mi sílu snášet pokorně
co změnit nemám sil
odvahu abych to nač stačím
na tomhle světě pozměnil
a také prostý rozum
který vždycky správně rozezná
co se změnit nedá
a co se změnit dá

 

 
https://www.youtube.com/watch?v=FW-sgPhTsgs&list=RDFW-sgPhTsgs#t=0

 

 


Hlavní stránka  |  Čísla časopisu  |  Sponsoři  |  Napište nám  |  Fórum čtenářů  |  Zajímavé odkazy  |  Zajímavé čtení  |  Fotogalerie