Angelologie

Ponech si v srdci místo pro nepředstavitelné

Veronika Boušová

Vánoční čas. Čas světel, usebrání a sounáležitosti, kdy varhany a sbory z kostelních kůrů hlásají existenci nadpozemských světů. Kdy se podle legend otevírají cesty k pokladům - k otevřeným srdcím i k pradávným moudrostem, jako je třeba ta o střídání věků. Dokáže ale člověk, formovaný materialismem, uvěřit něčemu, co nelze změřit nebo vypočítat? Přijmout představu, že duchovní vývoj spolu s vývojem života a naší planety jsou ovlivněny vyšší mocí? Jak si však vysvětlit, že se v průběhu dějin nezávisle na sobě uplatňovaly stejné principy a formy, byly učiněny stejné objevy v různých částech světa? Odkud přicházejí impulzy? Co udává rytmus vývoje?

Slovenský vědec, sofiolog RNDr. Emil Páleš, CSc., který vystudoval kybernetiku, zkusil současníkům odpovědět a spojil prastaré vědomosti s objektivními vědeckými fakty. V publikaci „Angelologie dějin“ prostřednictvím matematické statistiky dokládá působení sedmi planetárních inteligencí na běh dějin a duchovní schopnosti člověka. Známe je jako archanděly pod hebrejskými jmény: Gabriel, Rafael, Anael, Michael, Samael, Zachariel a Orifiel. Předávají jeden druhému vládu zhruba každých 354 let a kromě toho se periodicky střídají po 72 letech. Páleš je v malých obdobích rozlišuje pod názvy planet: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter a Saturn. Těchto sedm duchů času patří spolu s duchy lásky, harmonie, vůle, moudrosti, pohybu, formy, národů a strážných duchů do nebeské hierarchie. Nauku o ní najdeme ve starozákonních apokryfech i v judaismu či islámu. Sedm planet ovlivňuje i úseky lidského života. Kristova léta pod vlivem Slunce jsou polednem, vrcholem hory, na níž stoupáme. Puberta a menopauza, kdy dochází k hormonálním změnám, leží pod ním na stejné úrovni, atd. V evoluci Země a živé přírody se projevuje také 12 duchů harmonie, známých jako znamení zvěrokruhu. Ve dvanácti etapách se vyvíjí svět, embryo i živočišné druhy.

Přestože Pálešova teorie cyklů obstála při interdisciplinárním kolokviu na akademické půdě, jeho dílo vyvolává kontroverze. Představa, že Vesmír nevznikl velkým třeskem, ale že na počátku bylo Slovo ve formě zpěvu vznešených bytostí, je těžko pochopitelná. Ovšem pro hloubavé lidi s fantazií může být setkání s angelologií požehnáním. Občerstvuje představivost a vyvolává úvahy třeba nad tím, že přehlédneme-li šanci, nabízenou nám ve správný čas na správném místě, může to mít pro budoucnost fatální následky. Což platí jak pro jedince, tak pro národy, státy, aliance… Pojďme se na chvíli změnit v nepopsaný list jako zem, obdarovaná čerstvou sněhovou pokrývkou, a nechme se inspirovat angelologií k vánočnímu rozjímání.

GABRIEL. Bůh Sín, jemuž bylo zasvěceno Abrahámovo rodné město Úr. Archanděl Měsíce s tvořivou mocí Raka. Jako princip zhmotňování nám pomáhá ztotožňovat se s tělem. To on s lilií (měsíčním květem) v ruce zvěstuje Panně Marii těhotenství. Měsíční rytmus s přílivy a odlivy se promítá do reprodukce, pohybu vody a životních sil. Kondenzovanou podobou měsíčního svitu je stříbro. Umožnilo výrobu zrcadel, vznik fotografie a filmu. U zrcadlení a reprodukci jde o totéž: vytváření identických kopií. Na duchovní úrovni jde o schopnost tvořit obrazy. Pod gabrielskou vládou malovali Michelangelo i Rembrandt, vzniklo obrázkové písmo. Z malířských směrů je pro ni typický naturalismus (fotografické napodobování přírody) a v literatuře romanopisectví (předchůdce filmového vyprávění). V kambriu dala vzniknout živočichům s vnější kostrou, ulitám a lasturám. V 16. a 17. století zrodila baroko s motivy lastur a akcentem na útulnost prostor, v módě jsou perly a těhotenský střih šatů. S Gabrielem souvisí matriarchální společnosti a období královen. Tíhnutí ke hmotě se promítá do materialistické filozofie a rozkvětu fyziky. Pokud ale ve hmotě uvíznete, na duchovní úrovni vás čeká věčný spánek, stejně jako zkameněliny z dob kambria. Nenechme se strhnout hmotnými statky a věnujme vitalitu vyšším cílům. Jen tak se otevře oko duše.

RAFAEL. Anděl jara a božský léčitel, řecký Hermes, jehož hůl je lékařským znakem. Uzdravování je jarní, regenerační proces, stejně tak inovace a budování. Římané ho znali jako posla bohů Merkura, inspirátora náboženských poutí, turistiky, dopravy. V rafaelských obdobích působili Hippokrates, Galen a Avicena, dochází k medicínským objevům. V mýtech je Opeřeným hadem, zakladatelem civilizací. Had na stromě poznání, z něhož pojedli Adam a Eva, se jmenuje Lucifer (Světlonoš). Ztrátou nevědomosti získal člověk vlastní světlo vědomí, které souvisí s centrální nervovou soustavou. Ta se vyvinula do struktury stromu. Rafael inicioval vznik intelektuálních vědomostí, hláskového písma, abecedy, lingvistiky a botaniky. Slova mají kmeny a kořeny stejně jako rostliny a větná skladba se rozvíjí ve stromových strukturách. V rafaelském 11. a 12. stol. se zakládaly v Evropě první univerzity a v Číně vynalezli knihtisk. Gotiku charakterizují vysoké, štíhlé, špičaté tvary a žebroví. Jde o obdobu obřích kapradin a hrudního koše, které se vyvinuly v karbonu za působení znamení Blíženců a Panny. Blíženci dali vzniknout dvoustranné symetrii u živočichů a díky Panně se vše živé začalo vyvíjet současně, v rytmu. V hudbě je rytmus Panny rytmem tlukotu srdce. Intelekt s důrazem na rozum se promítl v Aristotelově logice a v osvícenství, typickým literárním směrem je pichlavá satira. Démoni merkurské sféry nás nutí povyšovat intelekt tak, až ztratí spojení s realitou a změní se v prázdná slova. Zastavme tok povrchních slov v našem nitru a vyčkejme na vnitřní slovo podstaty.

ANAEL. Archanděl Venuše, bohyně lásky a náboženského citu. V druhohorách, věku Vah, stvořil krásu přírody (ptactvo, motýly, barvy, vůně), limbický systém mozku a hlasivky, zvýraznil pohlavní dvojtvárnost. Umožnil pohlavní rozmnožování a tím stárnutí a smrtelnost (dědičný hřích). Je duchem puberty - pohlavního zrání, zrodu osobnosti a revolty, v globálním měřítku iniciátorem revolucí. V malířství se projevuje v krajinomalbě, v literatuře jako přírodní a milostná lyrika (Dante, Goethe, Homér). V hudbě jako gregoriánský chorál, Beethovenovo či Mozartovo dílo. Gotickou architekturu zkrášlil rozetami a barevným sklem, stvořil romantismus. Inspiroval náboženské řády, které považují vroucí cit za nejrychlejší cestou k Bohu. Venušský prvek měď prosvětluje a oduševňuje hmotu, jeho koncentrace v krvi ženy je vyšší a v těhotenství stoupá. Venušská zvířectví božstva se promítla do symboliky romantismu a vzniku zoologie. Bestiáře daly základ atlasům zvířat. Z čarodějných praktik, souvisejících s chemií lásky, se vyvinula alchymie, později chemie a psychologie (alchymie duše). Padlý venušský anděl svádí k sobecké slasti, narcismu, dekadenci a k hledání inspirace ve smrti a bolesti. Démon Fosforos je duchovním původcem tuberkulózy, na níž umírali mladí géniové. „Kvůli padlé lásce vznikla smrt, a proto láska, očištěná od egoizmu, má jako jediná moc zvítězit nad smrtí.“ (Páleš)

MICHAEL. Slunce pravdy, též Re a Apollón. Od roku 1879 duch současnosti. Jako spravedlivý soudce udržuje kosmickou rovnováhu v boji s temnými mocnostmi, jak to známe z vyobrazení sv. Jiřího. Sluneční kult se pojí s kulturami civilizujícími Zemi. Michaelovo kopí představuje paprsek myšlenky, který se projevuje vertikálně - v menhiru, obelisku, iónském sloupu, mrakodrapu, v paprskové gotice. Osvícení Sluncem probouzí uvědomění, iniciuje jasné postoje. Michael dal vzniknout filozofii coby duchovní páteři člověčenstva. Páteř živočichů se vyvinula pod jeho vlivem v 1. polovině prvohor, stejně jako oko s čočkou, srdce a další vnitřní orgány. „Správně vidíme jen srdcem,“ napsal Saint-Exupéry. K michaelským obdobím patří symbol srdce a také lva. V malířství inicioval přeměnu naturalismu na impresionismus a umělecké snahy o zachycení duchovní podstaty viditelného. Polední daimoni svádějí ke lhostejnosti srdce, převracení hodnot, ožívají ve viru HIV a ideologických hnutích. Stoupající sebeuvědomění jedince je protipólem vývoje demokratických zřízení. Šancí michaelských období - i naší - je transformace a posun demokracie na vyšší úroveň. Filozofie dřívějška je pasé, nahradila ji ekonomika, oběh zlata v podobě peněz. Hledejme v sobě zlatý střed a ty ctnosti a schopnosti, z nichž vzejde nová nosná filozofie lidstva.

SAMAEL. Archanděl válečného Marsu a nebeského ohně ovlivnil bojovnost Asyřanů, Sparťanů, Vikingů, Hunů, Mongolů. Centrem marsických sil je střední Asie, výchozí bod pustošivých nájezdů. Domovské znamení Štíra stojí za druhohorním obdobím dinosaurů, kdy se vyvinuly drápy, rohy, jedovaté ostny, bodavý hmyz. V embryogenezi způsobuje znetvoření plodu. V samaelském 14. století zanikla třetina lidstva, štěpily se církve i říše. Malovalo se na červené pozadí, v módě byly špičaté střevíce, rohaté čepice, zubaté lemy šatů. Vznikla plaménková gotika. Démon nenávisti se projevil v morové bakterii. Ve 20. století se genocida opakovala ve válkách, vládly totalitní režimy, v umění futurismus a expresionismus. Železo, samaelský prvek, barví krev i planetu Mars do ruda a reguluje oxidaci ve svalech. V mužské krvi je ho více a nedostatek znamená ztrátu vůle. Samael stupňuje vnitřní oheň sebeprosazování a doprovází krizi středního věku. Bez konfliktů by ale nedošlo k technologickým inovacím a pokroku a jeho období posilují solidaritu. Staří Římané přesunuli ničivý oheň do řečnických soubojů a napověděli nám, jak se s ním vyrovnat už v jeho základu. Svádějme souboj mezi ctnostmi a neřestmi, které sídlí v našem nitru.

ZACHARIEL. Jupiter, též Zeus, Thor, Perun, tvořivá moc Střelce. Ochranný duch Evropanů a génius loci Evropy, iniciátor expanze Indoevropanů. Na Krétě, kam byla unesena Európé, byl vybudován labyrint a jeho chodby připomínaly mozkové závity. Moc Střelce zahájila vývoj předního mozku v eocénu a končetin a čelisti v siluru. Mozek končetiny ovládá, ruka je nástrojem k realizaci myšlenek, čelist je pomáhá vyslovit. Široké kosti lebky předurčily renesanční styl - hranaté tvary a důraz na horizontálu. Člověk se stal středobodem této symetrie, modrá v umění vyzývala k objevování trojrozměrného prostoru nejen Kolumba. Vnímání prostoru se odrazilo v geometrii, zeměpise i šachové hře. Charakteristickým národem jupiterských vlivů jsou staří Řekové se smyslem pro matematiku, prostor, lidskou důstojnost a politiku. Zachariel oživuje pravzor moudrého velkorysého vládce typu krále Artuše a sjednotitele, jakým byl Karel Veliký. U jedince inspiruje vývoj po padesátce, podporuje schopnost harmonizovat svět z odstupu a rozvinout auru životní moudrosti. Nástup Jupitera v roce 1989 zahájil rozvoj Evropské unie a prezidentské období Václava Havla. Probuďme v sobě moudrého krále se smyslem pro rytířskou čest, věrnost a zachování slibu.

ORIFIEL. Saturn a znamení Kozoroha, archetyp Moudrého starce. Princip vedoucí ke strnulosti a zkostnatění odpoutává z hmoty život stejně jako olovo. Vládl v permu a oligocénu, ovlivnil vznik kostry a vývoj kostí, paroží, krovek, krunýřů a nepřístupných jehličnanů. Stojí za rozkvětem poustevnictví, založením čínského chrámu Šao-lin nebo benediktinské řehole. Navenek se tvrdá sebedisciplína projevuje v touze po světovládě a v megalomanských stavbách (egyptské pyramidy, Čínská zeď). Impéria, říše pod vládou starců, absolutizmus, kalvinizmus jsou dílem tohoto ducha stejně, jako španělská móda kolem roku 1600: okruží, kostice, módou vynucená důstojnost pohybu a černá barva smrti. V malbě dominoval šerosvit, v literatuře téma noci. Typickými tvůrci jsou Aischylos, Caravaggio i Shakespeare. Geometrie kruhu (kruhy času) se promítla do prehistorických kruhových staveb a příkopů, římského Kolosea a Pantheonu i do tvaru kupole. Ta je symbolem hvězdné oblohy a zároveň lebky, kde odumírají lidské buňky. Kruhy fascinovaly Archimeda. Krouživé pohyby hvězd a tvar oka se odrazily ve vzniku astronomie i optiky. Díky tendenci k ustrnutí v minulosti se rozvinul dějepis. Filozofii ovládl deterministický strojový duch. Orifiel nastoupí koncem 21. století. Záleží na nás, zda budeme usilovat o pokrok ve svém nitru a přetvoříme ho na semena budoucnosti v duchu moudrého starce, nebo zda nás umrtví asketizmus či v honbě za prosperitou skončíme v poutech direktivních mechanizmů.

(Na základě publikace Emila Páleše Sedm archandělů. Citát v titulku: Mary Oliver)