Vážení a milí čtenáři,

Čechoaustralan vyvažuje na miskách pomyslných vah tématiku českou a australskou.  Někdy se jazýček vah přiklání obsahem svých článků a jejich obrazovým doplněním k životu v České republice, což vítají krajané ve světě, jindy je k nemalé radosti čtenářů žijících v Česku plný australských zajímavostí.  Zájemců o časopis stále přibývá, přicházejí ohlasy od přátel ze Slovenska, z Evropy, Spojených států a Kanady, a tak je nezbytnost rovnováhy článků ‘odtud a odjinud’ zcela přirozená.

 V podzimním/jarním čísle (podle toho, na jaké půli světa se nacházíte) jsme vykročili do roku 2012 s pozorností upřenou na Austrálii.  Pestrá koláž na titulní straně je tvořena z obrázků, které nafotila slovenská krajanka žijící v Melbourne, Maja Garland během Australského dne.  Ten byl také inspirací k mému úvodníku “Hey True Blue”.  V návaznosti na něj se ubírá dokončení historické analýzy Bořka Šindlera o tom, jak se z trestanecké kolonie vyvinula vzorná australská demokracie.

 Příznačné je, že za článkem novináře starousedlíka, emigranta z roku 1948, následuje pohled na Austrálii očima Jany Benešovské, mladé novinářky z generace těch do Austrálie právě příchozích.  Jejich integrace v této zemi je odlišná od té, kterou procházeli emigranti minulých vln.  Příběh - vlastně ‚love story‘ - Ziny Pacák není neobvyklý, ale zato o to hezčí; podobných případů znáte dost možná sami z vlastního okolí.  Neobvyklým však je určitě život Jirky Máry z Přerova, o kterém píše Dagmar Honsnejmanová.  Přečtěte si, jak dokázal mladý člověk upoutaný na vozíček strašnou nemocí navštívit všechny obydlené světadíly, včetně Austrálie.

 Článek Miroslava Sígla obrací naši pozornost do České republiky a je aktuální vzhledem k blížícímu se jubilejnímu XV. Všesokolskému sletu.  Pro mne je aktuální především připomínkou toho, na co se nesmí nikdy zapomínat.  To více než výmluvně doplňují dále články Petera Žaloudka a Milana Richtermoce.  Podobně tak informace Viléma Faltýnka o novém projektu “Rozeznění – Lidice 2012” a typicky svérázná noticka Franka Nykla o tom, že “Válka je vůl”. 

 Vzpomínka a úcta patří i Josefu Škvoreckému.  Do Kanady, kterou miloval, a její zimy, nás zavede Ladislav Křivánek.  Stálý autor Čechoaustralana Miloš Ondrášek glosuje tentokrát o ‚naší písničce české‘ a v článku “Sloní dilema” spojuje znalosti své profese s umem zajímavě a vtipně o nich napsat.  Jeho předchozí informaci o relikviáři sv. Maura z minulého čísla doplňuje v tomto vydání Zdeněk Reich. 

 Ani tentokrát nechybějí v časopise současné české spisovatelky Marta Urbanová a Milena Štráfeldová.  Veronika Boušová přináší hned dvě recenze – jednu literární, druhou divadelní. 

 “Prosím stručně”, napsal Václav Havel.  Snažila jsem se držet tohoto hesla v rekapitulaci „Obtisk Václava Havla” v závěru listu.  Snad s ní budete souhlasit.

 Příjemné čtení i náladu v podzimních/jarních dnech, - připojte se na Facebook Čechoaustralana - www.facebook.com/Cechoaustralan, abychom si mohli povídat dál.

Barbara Semenov